DTI (Debt-to-Income Ratio) představuje poměr mezi celkovými měsíčními dluhovými závazky žadatele a jeho čistým měsíčním příjmem. Tento ukazatel patří mezi klíčové parametry, které banky a hypoteční poradci sledují při posuzování bonity žadatele o úvěr. V České republice se DTI stal hojně diskutovaným tématem zejména po zavedení regulatorních doporučení ze strany České národní banky. Správné pochopení tohoto pojmu je zásadní pro všechny, kdo zvažují žádost o hypotéku nebo jiný typ spotřebitelského úvěru.
Výpočet DTI a jeho význam při žádosti o hypotéku
Ukazatel DTI vyjadřuje, jak velkou část příjmů žadatel měsíčně vydává na splátky všech svých dluhů. Do výpočtu vstupují splátky půjček, leasingy, limity na kreditních kartách i kontokorentní úvěry. Výsledek se pak vztahuje k čistému měsíčnímu příjmu. Obecně platí, že čím nižší je hodnota DTI, tím lepší hodnocení bonity žadatel získá. Česká národní banka v minulosti doporučovala, aby DTI nepřesahovalo hodnotu 8,5 pro běžného žadatele a 9,5 pro žadatele mladší 36 let. Přestože tato pravidla aktuálně nejsou závazná, finanční instituce k nim přihlížejí a využívají je při interním hodnocení rizikovosti.
DTI v kontextu úvěrové politiky bank a schvalování půjček
Pro poskytovatele úvěrů představuje DTI důležitý nástroj pro řízení úvěrového rizika. Nízké DTI signalizuje schopnost žadatele splácet úvěr bez výrazného zatížení rodinného rozpočtu. Naopak vysoké DTI může být důvodem k zamítnutí žádosti nebo ke snížení schválené částky. Při hodnocení žádosti však banky berou v potaz i další parametry jako je LTV (poměr výše úvěru k hodnotě nemovitosti) nebo úroková sazba, která ovlivňuje výši splátek. Pro žadatele je proto důležité mít přehled nejen o své zadluženosti, ale také o možnostech, jak své DTI snížit například konsolidací stávajících úvěrů.